MHD v Dublinu

Doprava v Irsku, respektive v Dublinu, má svá specifika. Nejpatrnější rozdíl je samozřejmě v tom, že se všude jezdí vlevo. Jak na silnicích, tak na železnici a dokonce i eskalátory jezdí vlevo! :)

 

Hromadnou dopravu po Dublinu v drtivé převaze zajišťují modro-žluté doubledeckery. Dál po městě jezdí dvě linky tramvají (tzv. LUAS). Ty jsou zajímavé tím, že je financoval soukromý investor a ne město. Ještě zajímavější je fakt, že dlouho nebyly propojené. Až v roce 2016 se Dublin ponořil do rozsáhlých stavebních úprav a tratě by se měly spojit. Snad k tomu opravdu dojde. Pobřeží Dublinu ještě obsluhuje železnice, zejména pak DART. DART je vlak, který v centru funguje jako nadzemka a spojuje severní části Malahide a Howt s jižními městečky Bray a Greystones. V roce 2017 padl další příslib o začátku budování metra – tak uvidíme.

 

Pokud se pohybuješ jen nebo převážně DARTem, není s dopravou problém. Vlaky jezdí většinou spolehlivě, včas a časo. Cesta DARTem přes celý Dublin trvá cca 1 hodinu. Tramvaje jsou taky relativně rychlým a spolehlivým řešením přepravy. Snad ji ještě zlepší spojení obou linek.
Horší je to s autobusy, zvláště pak v časech dopravní špičky. Na jízdní řády se spoléhat nelze, protože dopravní zácpy jsou naprosto běžným denním chlebem Dublinu. Na nejrušnějších zastávkách jsou ale digitální cedule s časem příjezdu nejbližších linek – s reálným časem (ne časem v jízdním řádu), což je obrovská výhoda a dá se podle nich relativně dobře orientovat. Nic méně není problém vidět v koloně i pět doubledeckerů za sebou anebo natolik zpožděný spoj, že v těsném závěsu za ním jede jeden nebo i dva autobusy stejné linky. Opět snad dopravě ulehčí spojení tramvajových tras.
Dublin je relativně malé město, ale i tak je aut všude víc než dost a křižovatky nestíhají. Jedním z důvodů je relativně vysoká cena za MHD v porovnání s cenou benzínu.

Dobrou alternativou může být dobře fungující UBER nebo na kratší vzdálenosti modré e-bikes, které se dají na mnoha místech půjčit (obnáší to registraci a složení zálohy).

 

Pokud budeš v Dublinu delší dobu, určitě doporučuju pořídit si Leap card – místní lítačku. Máš s ní 20% slevu na dopravu a platí, jak na autobusy a tramvaje, tak na DARTy a i jízdu meziměstskými vlaky v rámci dublinských zastávek.

Koupíš jí velice snadno přímo v automatu na vlakových nádražích. Stačí jen navolit novou Leap card (stála tuším 5 euro) a nabít si na ni počáteční vklad. Karta ti vypadne do kaslíku automatu, jako běžná jízdenka, a je v podstatě přenosná, protože není vázaná na jméno. To je celé – žádná žádost, žádná pobočka dopravního podniku. Jen si ji koupíš v automatu a jezdíš.

 

Co se týče nastupování a vystupování do a z MHD i to má svá specifika. Na všech vlakových stanicích jsou turnikety. U nich musíš přiložit Leap card ke čtečce nebo vložit papírovou jízdenku – a to při vstupu do stanice i při výstupu z ní!

U LUASu (tramvaje) je na zastávce vždycky malý stojánek s obdobnou čtečkou. Nezapomeň si pípnout před nástupem i po nástupu (osobně jsem na to leckdy skoro zapomněl). Když si nepípneš výstupní zastávku, Leap card ti strhne paušální částku, která je většinou vyšší.

U doubledeckerů funguje placení vždy u řidiče, tzn. nastupuje se jen předními dveřmi (často zadní ani nemají). Platit můžeš hotově u řidiče (jen mincemi a nevrací zpět!). Hotovost je drahá a nevýhodná. Na řadu přichází opět Leap card. Za dveřmi jsou dvě čtečky, jedna vpravo a jedna vlevo u řidiče. Jde o to, kolik zastávek pojedeš. Do tří zastávek byla cena (2016) s Leap card 1,5 €, do třinácti zastávek 2,05 €. V těhle případech jdi k řidiči a řekni prostě „hello, one fifty, please.“ Řidič nastaví čtečku a ty přiložíš kartu. Pokud jedeš více než třináct zastávek, stačí si pípnout na čtečce vpravo a Leap card si automaticky strhne 2,6 €, což je paušál za více než oněch třináct zastávek.

Funguje to velice snadno a překvapivě, i když se nastupuje (často i vystupuje) jen předními dveřmi, nijak zvlášť tenhle systém nezdržuje.

Jako nejrychlejší způsob přepravy po Dublinu se mi osvědčila kombinace DARTu a vlastního kola. To je samozřejmě případ použitelný pro žití v Dublinu či okolí – ne pro dovolenou.